Přítomný čas prostý, anglicky present simple, patří mezi první gramatické časy, se kterými se začátečník setká. Jeho význam je poměrně snadný: používáme ho pro děje, které se opakují, probíhají pravidelně nebo vyjadřují obecně platnou skutečnost. Nejde tedy většinou o to, co se odehrává právě v tomto okamžiku, ale o to, co je běžné, známé, trvalé nebo předvídatelné.
Právě proto se s tímto časem setkáme při popisu denního režimu, zájmů, pracovních povinností, oblíbených činností i přírodních zákonitostí. V učebních materiálech pro začátečníky na Jazykologcz.com je přítomný čas prostý vysvětlován jako forma pro něco jasného a obvyklého, co nikoho nepřekvapí. Toto jednoduché pravidlo pomáhá správný čas rychle rozpoznat.
Kdy se přítomný čas prostý používá
Nejčastěji vyjadřuje opakované děje a návyky. Pokud někdo každé ráno vstává v sedm hodin, můžeme říci I get up at seven every morning. Stejný princip platí pro pravidelné sportování, návštěvu školy, práci nebo volnočasové aktivity.
- pravidelné činnosti: We play tennis on Sundays. – V neděli hrajeme tenis;
- každodenní zvyklosti: She drinks coffee before work. – Před prací pije kávu;
- obecné pravdy: Water boils at one hundred degrees. – Voda se vaří při sto stupních;
- trvalé stavy a názory: He lives in Brno. – Žije v Brně;
- jízdní řády a pevně dané programy: The train leaves at six. – Vlak odjíždí v šest.
Přítomný čas prostý se používá také u sloves, která popisují pocity, vlastnictví, znalosti nebo názory. Věta I know the answer znamená „Znám odpověď“ a She loves pancakes znamená „Miluje palačinky“. Neříkáme tím, že se děj právě začal odehrávat, ale popisujeme trvalý vztah nebo skutečnost.
Často ho doprovázejí výrazy určující četnost. Patří mezi ně například always (vždy), usually (obvykle), often (často), sometimes (někdy), rarely (zřídka) a never (nikdy). Setkat se můžeme také s časovými spojeními every day, once a week nebo on Mondays.
Jak se tvoří kladná oznamovací věta
V kladné větě používáme základní tvar slovesa, který odpovídá infinitivu bez částice to. U osob I, you, we a they se sloveso nemění. Řekneme tedy I read detective stories, You work in Prague nebo They study English.
Výjimkou je třetí osoba jednotného čísla, tedy he, she a it. V tomto případě se ke slovesu obvykle přidává koncovka -s:
- I play, ale He plays;
- We read, ale She reads;
- They work, ale It works.
U některých sloves je pravopisná změna výraznější. Po koncovkách -s, -sh, -ch, -x a -o obvykle přidáváme -es: he watches, she washes, it goes. Pokud sloveso končí na souhlásku a y, mění se y na i a přidává se -es: study – studies. Po samohlásce zůstává tvar běžný, například play – plays.
Na tuto koncovku je důležité myslet, protože její vynechání patří mezi nejčastější chyby. Věta She speak French je nesprávně; správně zní She speaks French. Význam je stejný jako v českém překladu „Marie mluví francouzsky“, ale angličtina vyžaduje označení třetí osoby.
Zápor a otázka s pomocnými slovesy
V záporných větách používáme pomocné sloveso do a částici not. U osob I, you, we a they vzniká tvar do not, zkráceně don’t. Například I don’t have a dog znamená „Nemám psa“ a They don’t live here znamená „Bydlí zde“ v záporné podobě, tedy „Nebydlí zde“.
U třetí osoby jednotného čísla použijeme does not, zkráceně doesn’t: Mary doesn’t speak French znamená „Marie nemluví francouzsky“. Jakmile se objeví does, hlavní sloveso už koncovku -s nemá. Správně tedy He doesn’t work, nikoli He doesn’t works.
Stejná pomocná slovesa potřebujeme při tvorbě otázek. Na začátek věty vložíme do nebo does, za ním následuje podmět a základní tvar slovesa:
Do you swim in summer? znamená „Plaveš v létě?“ a Does he know about it? znamená „Ví o tom?“ Také zde platí, že po does už nepřidáváme ke slovesu -s. Proto je správné Does she like music?, nikoli Does she likes music?
Přehledné vysvětlení rozdílu mezi kladnou větou, záporem a otázkou nabízí také lekce present simple, která je určena především začátečníkům a pracuje s krátkými praktickými příklady.
Slovosled a místo příslovcí četnosti
V oznamovací větě stojí příslovce četnosti obvykle před významovým slovesem: I often read in the evening nebo She usually walks to work. U slovesa to be je jeho umístění jiné, protože příslovce následuje až za slovesem: He is always tired.
Časové údaje jako every morning, on Fridays nebo once a month se často objevují na konci věty. Lze je však přesunout na začátek, pokud chceme zdůraznit pravidelnost: Every Saturday, we visit our grandparents. Z hlediska významu je důležité, aby posluchač pochopil, že nejde o jednorázovou událost.
Pozor je třeba dávat na rozdíl mezi přítomným časem prostým a průběhovým. Věta I read every evening popisuje zvyk, tedy pravidelnou činnost. Naproti tomu I am reading now vyjadřuje činnost probíhající právě v tomto okamžiku. Slovo now proto často upozorňuje na průběhový čas, zatímco usually, often nebo every day podporují použití času prostého.
Nejčastější chyby a účinné procvičování
Začátečníci nejčastěji zapomínají na koncovku ve třetí osobě, přidávají ji však někdy i tam, kde patřit nemá. Chybné je například They plays football, protože podmět they vyžaduje základní tvar play. Další problém vzniká při kombinaci pomocného slovesa a hlavního slovesa: po does musí následovat know, nikoli knows.
Při učení je užitečné vytvářet krátké trojice vět se stejným slovesem. Nejprve napište kladné tvrzení, potom zápor a nakonec otázku. Například: She likes tea. She doesn’t like coffee. Does she like milk? Takové cvičení ukáže, kde se objevuje koncovka -s a kde ji naopak přebírá pomocné sloveso.
Dobré je také popsat svůj běžný den pěti až deseti větami. Začněte jednoduchými tvrzeními, například kdy vstáváte, co snídáte, kam chodíte a co děláte večer. Potom přidejte výrazy četnosti a několik záporných vět. Vzdělávací portál Jazykologcz.com k tématu nabízí kromě gramatických vysvětlení také testy, materiály ke stažení a výuková videa, takže si lze pravidlo procvičit různými způsoby.
Nejdůležitější je zapamatovat si tři základní zásady: přítomný čas prostý popisuje pravidelnost nebo obecnou pravdu, ve třetí osobě kladné věty přidáváme ke slovesu -s a v otázkách i záporech používáme do nebo does. Jakmile se tento vzorec spojí s každodenními příklady, stane se jedním z nejspolehlivějších základů anglické gramatiky.
